Atopický ekzém (Atopická dermatitida)

Na jedné straně moderní medicína zachraňuje pacienty, kteří by i před padesáti lety byli beznadějnými případy, avšak náš životní styl si vybírá i svou daň. Znečištěné životní prostředí a hektický shon totiž vyvolává celou řadu nemocí, jenž nazýváme hromadně jako civilizační. Velká většina z nich je naprosto nenápadná a mnohdy jim nevěnujeme příliš velkou pozornost, avšak pokud si vytáhnete pověstného černého Petra, pochopíte, jak moc dokáží znepříjemnit každodenní život. Přibližně třetina součastné populace se řadí do kategorie atopici. Toto slůvko má původ v řeckém atopos, jímž se vyjadřovala nesprávná funkce.


Pokud jste atopik a máte štěstí, projeví se u vás např. v podobě senné rýmy, avšak to je pouhým vrcholem jedné z nejběžnějších civilizačních chorob, alergii. Atopický ekzém je defakto její formou, i když ve vzácných případech může mít nealergickou podstatu. Zatímco u alergiků dochází pouze k netypické reakci imunitního systému na běžně se vyskytující látky, za tvorbou svědivé vyrážky je nutné hledat vícero pachatelů. Atopie je dědičná, přičemž ne u každého se musí projevit. Svou úlohu zde hrají tzv. provokační faktory, k nimž však moderním životním stylem přímo vybízíme. Žijeme ve městech, konzumujeme chemicky upravované potraviny a mnoho dalších věcí, jenž již považujeme za životní standart. To sebou nese stále větší množství alergiků, i atopický ekzém se stal poměrně častým onemocněním sužující od raného věku.


Jak bylo již poznamenáno, jedním s faktorů jeho vzniku je neadekvátní reakce imunity na běžně se vyskytující látky. Ten je však navíc podpořen nedostatečnou tvorbou kožních tuků a tedy chybějící ochranné vrstvy. Ta plní nejen funkci bariery zabraňující alergenům a infekcím proniknout do hlubších vrstev, nýbrž i zadržuje vodu. Právě proto je kůže atopiků vysušená a tenká. Navíc tu sehrává roli i třetí faktor v podobě nervových odchylek. Ty způsobují vyšší citlivost kůže, kvůli čemuž vyvolá i lehké podráždění svědění. To přímo vybízí k poškrábání, což však opětovně podráždí pokožku a vede k zhoršení ekzému a pocitu svědění. Atopický ekzém je tedy souhrou tří odchylek v našem organismu, jejichž velikost poté určuje intenzitu potíží.


Povětšinou se s jeho příznaky setkáváme již během druhého až šestého měsíce života, přičemž velice častým spouštěčem bývá alergie na některou potravinu. Z tohoto důvodu je doporučováno do čtyř měsíců výhradně kojit a s pevnou stravou začít až po šestém. Tímto se u dětí, jejichž rodiče jsou atopici, či se u jejich sourozence objevila alergie, dá výrazně snížit riziko atopického ekzému. Jelikož však alergeny přechází i do mateřského mléka nelze riziko potravinové alergie plně odstranit. Mezi nejčastější potraviny, na něž může náš imunitní systém zareagovat se řadí mléko, bílky, rybí maso, obiloviny a některé druhy ovoce a zeleniny. Svou úlohu však mohou sehrávat i vzdušné alergeny, tedy tolik propírané pily, roztoče, plísně a prach. Atopický ekzém má v průběhu dospívání spíše tendenci ustupovat a nejpozději do dvaceti let plně vymizet. Do dospělosti přetrvává pouze u osob se silnou genetickou predispozicí k velkému množství provokačních alergenů či po nedodržování adekvátního léčebného postupu během dětství.


Samotnou léčbu lze rozdělit na dvě samostatné kapitoly. V té první se lékaři snaží nalézt tu správnou kombinaci látek pro mast na ztišení zánětu v akutní fázi a druhou píše samotný pacient, zpočátku spíše jeho rodiče. Lékaři totiž mohou vyléčit kožní projevy, ovšem příčina stále přetrvává a při jakémkoliv dalším setkání s provokační látkou je nepříjemně svědivá vyrážka zpět. S okolí atopika se tedy musí odstranit vše, na co je alergický. Jeho život se stává jedním velkým kompromisem při vyhýbání se alergenům a dalším dráždivým látkám.